Moji předchozí křečci

7. března 2009 v 12:56 |  Můj křeček

1.ČUMÁČEK

Moje sestra Míša se jednou rozhodla že chce křečka. Nějak a ani nevim jak se nám to povedlo, jsme rodiče přemluvili. Jednoho dne mamka domů přivezla ve sklenici dva džungaráčky. Jeden byl bílej a druhej byl o trochu menší a byl tmavě šedej. Já jsm se hned rozhodla pro malou šedou kuličku, kterou jsem pojmenovala čumáček. Měla jsem z něj velkou radost a věnovala jsem mu hodně času. A že sem ho měla, protože jsem ještě nechodila do školy. Bylo mi asi tak 5 let.
Jednoho dne ve věku necelých tří let mě opustil. Spinkal ve svém domečku a už se neprobral. Hodně dlouhou dobu jsem ho oplakávala.

2.OUŠKO

Svého druhého křečka jsem si vybrala, asi o týden později co mě opustil Čumáček. Ouško nebyl tak poslušnej, ale také jsem si ho zamilovala. Sice už mi bylo 8 let a chodila jsem do druhé třídy, ale čas jsem měla. Ouško dost kousal, ale snažila jsem se ho ochočit. Pamatuju si jak se mi jenou zakousl do prstu a nechtěl se pustit. Hodně to bolelo a vzáchvatu paniky jsem pořádně švihla prstem a on odletěl na postel. Rychle jsem se běžela podívat jestli mu nic není. NAštěstí nebylo. Vzala jsem si ho do ruky a odnesla do terárka. Hodně jsem se ho bála, ale i přesto se mi ho nějak podařilo ochočit. Opustil mě v půl 3. roku (bylo mu 2,5 roku). Lžel vedle svého domku, ale objevil ho někdo z mích rodičků, a tak jsem ho neviděla.

3. Frydrich

Frydrch byl jako dva předchozí křečci tmavě šedý. Když jsem si ho koupila bylo mi 10,2 roku. Byl strašně miloučkej. Ani nevim jak mě to jméno napadlo a vím dobře že už bych ho žádnému jinému křečkovi nedala. Frydrišek byl sice hodný a mě nekousal, ale zbytek mé domácnosti ano. Chovat jsem si ho mohla jen já, a ani nikdo jiný ho chovat nechtěl. Mě to nevadilo měla jsem ho moc moc ráda. Jednoho dne jsem si s mojí sestrou vyměnila terárium za klec. Frydrišek byl v kleci spokojený a Míšinýmu křečkovi se zase líbilo v teráriu. Jenže jednoho dne Frydrich utekl. Nikdo nevěděl kam. Až jednoho dne ( asi po třech dench) jsme uslyšeli vřískt babičku. Běželi jsme za ní a uviděli jsme jak Frydrišek hačáza křeslem. Ale pořád mi njde do hlavy jak se dostal z patra do podkroví kde bydlí babička společně se dvěma kočkama a jaktože ho nesnědly. Pak nám dal Frydrich týden klid, ale pak zase utekl. No a hádejte kde se našel ? U babičky za křeslem. V poslením roce tuto cestu podnikl ještě třikrát a vždy k babičce za křesla. Babička z toho byla samozřejmě na větvi, protož křečky nesnáší.
Zdálo se že už Frydrich pověsil zdrhání na hřebík, ale ne na dlouho. Jendoo dne zase utekl. Týden jsme ho nemohli najít. U babičky nebyl. A já jsem se o něj hodně bála. Přece jenom v baráku dvě kočky a sklep plný pastiček na myši,k teré jsme samozřejmě hned odnesli.
Po dalším týdnu jsem to vzdala a rozloučila se s nadějí že se ještě objeví. Koupila jsem si nového křečka......

4. DUFFINKA

Koupila jsem si ji v 11 letech. Duffinka byla už od začátku hodná a mazlivá.Všechno chtěla prozkoumat a všude chtěla vlízt. Naštěstí NIKDY neutekla. Byla moje největší zlatíčko. A představte si, byla BÍLÁ. Měla jsem ji asi jeden týden, když jsem šla do sklepa pro limonádu. Otevřela jsem dveře a hádejte kdo na mě koukal. FRYDRIŠEK!!! Seděl na bobku a myl se. Nebyl vůbec hubenej, jak by se dalo čekat a naopak byl pěkně vypasený. Vzala jsem ho a přitulila se k němu. Měla jsem obrovskou radost. Jenže pak se mi dostavil problém kam ho dám. Vzpomněla jsem si že jsem si koupila pro Duffinku novou klec a starou dala na půdu. Rodiče měli radost se mnou. Vyndali jsme klícku a dala jsem mu tam piliny, misku se žrádlem a starší napáješku. Bylo vidět že je spokojený. Měla jsem hned dva křečky. Takže když už chtěl jeden do klece, vyndala jsem si druhého. Frydrišek zemřel o měsíc později. Našla jsem ho v domečku, kde spinkal, ale už se mi ho nepodařilo vzbudit. Bylo mi po něm smutno, ale alespoň mi zůstala Duffinka. Všechno z Frydriškovi klece jsem vyhodil do koše.
Duffinka měla stále velikou chuť k jídlu a tak se z původních 35g vyšplhala během roku na neuvěřitelných 80g. Vipadala jako soudek. Ihned dostala dietu. Žádné piškoty nedostala dokud nezhubla na 50g. Pak jsem jí už váhu raději hlídala. Stavěla jsem jí z krabic a záchodových trubiček různé prolejzačky. Moc se jí líbili. Jednoho dne ke mě na návštěvu přišla kamarádka. Řekla mi že mají ve zverimexu křečka Zlatého krémově zbarveného. Na nic jsme nečekali, vzali sklenici do ní pár pilin a na kole uháněli do města. Samozřejmě o tom rodiče nevěděli, protože taťka už dalšího křečka nechtěl. Ale i přesto jsme si jí koupili a dali jí jméno....

5. CHARRY

Byl to první křeček jiného druhu než džugarský. Měla jsem z ní radost. Dokonce se snášela s Duffinkou. Když nebyli rodiče doma, vzala jsem si jí do obýváku a běhala mi po klíně. Duffinka mi mezitím spinkala na břiše. Bylo to hrozně roztomilé. Za půl hodinky se Duffinka vzbudila a vylezla si trošku vejš, při čemž ani neotevřela oči a spala dál. Vydržela spinkat i tři až čtyři hodiny v kuse. Šéruška mezitím běhala, ale někdy si taky schrupla. Vylezla mi na rameno a spinkala mi ve vlasech. Duffinku jsem měla nejraději ze všech mích křečků co jsem kdy měla, ale ani ona tu nebyla věčně a ve věku 3,5 roku ( to byl rekord mích křečků) zemřela. Bylo 23.12. 2008. Opustila mě den před Vánocemi. Před smrtí byla už hodně hubená a kácela se na strany. Přispěla k tomu i nehoda, když jsem jí jednou našla šprajclou mezi mřížema. Dost dlouho trvalo než zase normálně pila a jedla. Naposled jsem jí vážila dva dny před tím než mě opustila. Vážila 15g.
Charrynka si zvyla že je sama. Začala jsem si jí s kamarádkou střídat. Každá jí máme 3 měsíce. Koupila jsem jí nějak týden před velkými prázdinami v roce 2008. Byla se mnou a dvema kamarádkami Ivou a Kíšou stanovat. Chodila tam na postrojku. Ale nemá ho moc ráda. Raděj běhá v kouli.
Když byla u Ivy rodiče mi dovolili nového křečka.

6. ROZINKA

Koupila jsem si jí měsíc po Duffinčině smrti. Byla už od začátku maličká. Byla to křeček zlatý divoce zbarvený. Chvíli to trvalo, ale nakonec si u nás zvykla. Žila u nás pouhých 10 dní a po tom zemřela na neznámou nemoc. Byla jsem dlouho na rozpacích jesli si ještě nějakého křečka pořídím.

7.

křečka si koupim teprve za týden bude se jmenovat Fíbí. více informací ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama